Zácpa u dětí - rady, tipy, odkazy

Náš příběh - jak jsme bojovali se zácpou

Naše holčička začala trpět zácpou krátce po 1. roce svého života. Brzy oslavíme 2 roky a boj se zácpou střídavě vyhráváme a prohráváme. Zdá se ale, že my už jsme našli svůj "lék".

Zácpa se u nás začala objevovat nenápadně a to prodlužováním doby mezi jednotlivým vyprazdňováním. Tuhá stolice, složená z malých "bobíků" se ale brzy stala naším strašákem. Jak se malá brzy učila chodit na nočník, tak jej se zácpou záhy začala úplně odmítat. Vyprazdňování totiž čím dál častěji doprovázelo úporné tlačení (až mi jí chudinky bylo líto), později se ve stolici objevila krev. Po následném vyšetření paní doktorka zjistila, že se jedná o natržený konečník a tím naše problémy jen narůstaly.

Kakání se často neobešlo bez pláče a ani úporné mazání zadečku mastičkou (kterou jsme dostali od paní doktorky) příliš nezabíralo. Zadeček se nejspíš ani nestačil řádně zahojit (takové zahojení leckdy trvá prý i 2 měsíce) a další velká šíša jej opět natrhla, z čehož už jsme začínaly být obě zoufalé. Příbuzní, kamarádi a všichni kolem se nám snažili přispět svými zkušenostmi a radami, ale nic nezabíralo. Naopak - stav se zhoršoval. Pravděpodobně kvůli bolesti začala malá stolici zadržovat úplně. Stalo se nám tedy, že třeba 6 dní nekakala vůbec. Tak přišly na řadu čípky. Poprvé to byla paráda - po 1/2 čípku se malá vykakala takovým způsobem, že musela mít střívka čistá, jako z bavlnky. Po druhé už to bylo horší. A naposledy jsem nacpala ve 3 dnech do té naší holčičky 1,5 čípku, než se trošku vykakala. Samozřejmě se to neobešlo bez pláče - ať už zavádění čípku, nebo vyprazdňování samotné.

V průběhu našeho boje jsme slavili větší či menší úspěchy - například při vysazení piškotů, banánů, či při zavedení Lactulózy -  vždy se stav "srovnal" na pár dní. To pak holčina chodila na nočník většinou ob den, ale "dřina" ji tak jako tak neminula. Dřív nebo později se ale stav znova zhoršil . Nyní slavíme náš poslední úspěch a zatím ze všech nevětší. Snad to nezakřiknu (raději vše honem rychle musím zaklepat - ťuk, ťuk, ťuk!) když řeknu, že snad nad zácpou konečně vyhrajem. Zní to skoro neuvěřielně, protože všude čtu o "běhu na dlouhou trať" a "dlouhodobé úpravě jídelníčku" o "velké trpělivosti" atd. Ale snad SNAD jsme našli "lék", který nám zabírá.

Jednoho dne mi zavolala kamarádka, že četla (v nejmenované časopisu) o jednom babském receptu na zácpu a hned si na mě vzpomněla. Jak zní ten recept? Rozpustíme a smícháme 1 lžičku másla s 1 lžičkou povidel a ještě teplou "medicínku" podáváme. První den jsem dávkovala medicínu 1x ráno a 1x večer. Ještě týž večer se malé podařilo udělat šíšu bez čípku (což mě mile překvapilo). Další ráno dostala medicínku znova a přes den pak kakala asi třikrát. Třetí den jsem tedy s radostí pokračovala s "medicínkou" a holčina dělala do nočníku jednu šíšu za druhou. A kdyby jen to! Seděla na nočníku a šíšu vytlačila s minimálním úsilím. Pokaždé, když ten hnědý poklad ťukl o dno nočníku, tak se radostně usmála a pronesla: "je tam", a obě jsme byly štěstím bez sebe. Během těch tří dnů začala znova chodit na nočník (předtím jej už na čůrání úplně odmítala a vrátili jsme se zpět k plínkám) a při každém čůrání trvala na tom, že udělá šíšu - což se jí také dařilo, i když malinká, ale musela tam být. Proto jsem medicínku omezila na dávkování 1x po ránu a to ob den. Je to týden a my zatím stále kakáme jedna báseň ((ťuk, ťuk, ťuk), tak doufám, že nám to vydrží i když radovat se ještě trošku bojím.

---------------------------------------

...nad zácpou jsme vyhráli definitivně - malé je deset let,tak už to můžu říct s jistotou ;-)

--------------------------------------

...za těch několik let, co uplynulo od doby, kdy jsem zakládala tyto stránky, řada ze čtenářů přidala své rady, jak nad zácpou zvítězit. Najdete je pod záložkou "Vaše rady, tipy a triky :-)" Za všechny Vaše příspěvky velmi děkuji a věřím, že pomohou další utrápeným zadečkům!